Jednorázovka 0.1

21. února 2010 v 21:45 | Krist
Tady jsem napsala jednu jednorázovku. Měla bejt o sebepoškozování a jak to může dopadnout, ale vzniklo z toho něco moc divnýho :D. Mě to přijde divný a moc se mi to nelíbí. Ale posuďte sami. No a samo sebou jsem to psala já....

Siréna?Co se to dějě? Proč se mnou někdo třese? Proč volají moje jméno a proč slyším cizí hlasy jak uklidňujou moje rodiče? Nějaký kluk mě bere do náruče a pokládá mě na lůžko, které vypadá jako nosítka. Aha už vím proč tak vypadá, protože to jsou nosítka.

Ale proč mě na ně pokládá? Slyším jak mi něco říká, ale slovům nerozumím. Chce se mi spát. Zavřu oči a myslím na tu jedinou věc která má pro mě smysl a která mi pomáhá. Tou věcí je ŽILEKA, kterou jsem stihla uklidit do toaletní taštičky než jsem ztratila vědomí. Proč jsem to nechala dojít tak daleko? Všude píšou že, když máte problém tak to máte někomu říct, že to nemáte dusit v sobě. Jim nespíš nikdo neublížil jako mě, je nejspíš nikdo nešikanoval jako mě. A pokud ano, tak to nejspíš zvládly líp než já. Nejspíš nad sebou neztratili kontrolu, ale já jí ztratila. Ztratila jsem důvod proč žít a jediný řešení jak utýct před vnitřní boletí byla bolest vnější. Bylo tolik způsobů jak to všechno vyřešit, ale mě napadl jen ten nejjednoduší. A ten způsob bylo řezání. Věděla jsem že bych to neměla dělat, věděla jsem že to není normální si sama sobě ubližovat, ale když ono to bylo tak jednoduchý. Prostě si vzít do ruky žiletku a jedním tahem se říznout. To uspokojení jaký sem cítila, ta útěcha. Věděla jsem že když to bude takhle pokračovat dál, tak že se to bude zhoršovat, ale nemyslela jsem na to. Až jednoho dne to zjistila ta kráva ze třída a udělala ze mě školní psychouše a to byla poslední kapka. Když zkounčilo vyučování a já přišla domů byla jsem tam sama. Rodiče byly v práci a bráška venku s kamarádama. Věděla jsem že se nevrátěj dřív jak za hodinu. A tak jsem se dala do začátku konce. Napsala jsem dopis ve kterým jsem jim to všechno vysvětlila, ve kterém jsem se jim omluvila a rozloučila. Když jsem ho dopsala tak jsem šla do kopelny napustit vody na koupání. Byla jí tam přibližně jako když se chodím koupat, vlezla jsem si do ní oblečená. Vzala si do ruky žiletku, nastavila jsem jedno zápěstí a řízla jsem tak hluboko jak jen to šlo a to jsem opakovala i u druhý ruky. Přeřízla jsem si žílí a tepny. Hned jak jsem to udělala tak jsem jí uklidila zpátky do toaletní taštičky vedle vany. Pak jsem už jenom ležela a čekala na konec. Čekala jsem až konečně uvidím anděla smrti, ale on pořád nepřicházel. Proč? Proč mě necháváš tak dlouho čekat a tak trpět?, ptala jsem se v duchu. A pak najednou byla už jenom tma. Černočerná tma. A pak už slyším jenom syrénu, nějaký chlapi jak uklidňujou moje rodiče, že prej budu v pořádku. V duchu jsem se ušklíbla a zároveň jsem se divila jak jim můžou tak hnusně lhát přímo do očí, když sami dobře věděli že je to můj konec. Pak mě přenesli na nosítka a vezli sanitkou do nemocnice. Měla jsem jen slaboučkej tep, tak slabej že byl sotva znatelnej. A všechno utichlo a všecno zmizelo. Zakovou tmu sem neznala a ta ticho bylo pro mě taky úplně nový. To byla ta slavná smrt? To bylo na co jsem se tak těšila? Tak to mě fakt zklamalo. Já čekel tunel a na konci světlo za kterým mám jít, jak říkají v televizi a nebo sem čekala toho krasavce jak mi podá ruku a ekne mi ať jdu s ním na věčnost. A vono velký kulový, jenom tma a ticho. Co to je? Slyším pípání nějakých přístrojů. Někdo mě prosí abych se probudila. Už vím kdo to je, je to mamka. Snažím se probudit, ale nejdeto. Proč to nejde? Pak si všimnu že v místosni je ještě někdo. Slyším jak mím rodičům říká že jsem v kómatu a že je dosti pravděpodobné že se už neprobudím. Nééééé to ne. Ale já já už nechci umřít já chci žít. Chci začít od začátku. Na to jsi ale měla myslet dřív, říká mi moje mysl. Tak tohle je můj příběh. Příběh toho když někdo chce nejdřív umřít a pak si uvědomí o co přijde a chce žít, když už nemůže.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dee Cullen Dee Cullen | Web | 21. února 2010 v 21:51 | Reagovat

Mě se to náhodou Líbí.Já vím jaký to je xD Bhžel x(

2 Nelly Nelly | Web | 21. února 2010 v 22:15 | Reagovat

Júú dakujem za pochvalu.!:) Aj ty mas kraasny blog aj lay.!:)) A jasnee rada spriatelim.!x)

3 bella~SBénko:D bella~SBénko:D | Web | 22. února 2010 v 18:13 | Reagovat

Úžasné=)Jinak moc mě mrzí že musím pozastavit blog byla jsi moje oblíbené SBénko:(:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama